Rozvoj schopností a dovedností

Obecná východiska

Pro práci s dětmi je nejdůležitější vztah. Je to právě vytváření vztahu, které nám dovolí dítě lépe poznat a porozumět mu. Vztah je základním východiskem pro jakoukoli práci s kterýmkoliv dítětem.

Každé dítě je jiné (nemyslíme tím teď pouze jiný druh postižení či nemoci, „diagnózy"^[1]). Děti mají také při svém vývoji a obecně životě v ústavu jiné podmínky (jsou děti oblíbené, kterým je věnována větší péče, naopak děti, kterých si pečovatelé všimnou pouze v čase krmení atd.). Každé dítě se vyrovnává se zdejším prostředím trochu jiným způsobem (stejné podmínky mohou mít na děti různý vliv, některé děti jsou úzkostnější, než jiné atd.).

Čemu se konkrétně věnujeme?

Konkrétní aktivity, kterým se v DD Vilšany věnujeme, s nimiž se pojí konkrétní přípravy (ve formě materiálů, školení a diskusí), bychom mohli rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří péče o klienty s kombinovaným - mentálním i tělesným postižením, kteří se pohybují jen minimálně, nechodí. U této skupiny se zaměřujeme na bazální stimulaci a rozvoj vnímání. Do druhé skupiny patří děti, se kterými se věnujeme rozvoji školních dovedností - tedy těch dovedností, které musí děti zvládnout předtím, než jdou do školy (s přesahem do některých školních aktivit). S ostatními dětmi, které z hlediska aktivit nemůžeme zařadit ani do jedné z těchto skupin, pracujeme střídavě při denních programech.

Na tomto místě je nutné zmínit, že skupiny tvoří děti různého věku i schopností. U aktivit neexistuje žádný návod, jak postupovat. Nabízíme pouze určitá doporučení, diskuse a sdílení zkušeností ^[2]. Důležité je, jak jsme již zmínili na začátku, při jakémkoliv kontaktu vnímat dítě, ne používat metodu.

Bazální stimulace a rozvoj vnímání

U mnohých dětí se nám zdá, že nekomunikují. Kvůli svému postižení často nemluví, příliš se nepohybují, stále jen leží v postýlkách. Komunikaci těchto dětí však mnohdy spíše jen dost dobře (ne-li vůbec), nerozumíme.

I tyto děti je možné rozvíjet a obohacovat jejich život. Ve slovech „bazální stimulace" se neskrývá nic záhadného - jedná se o „základní podněcování" - tedy nabízení základních podnětů. Jedná se o podněty všech smyslů - od zrakových (ve formě různě barevných a lesklých hraček), sluchových (na děti mluvíme, žvatláme, zpíváme jim, používáme různá chrastítka, se kterými mohou manipulovat), čichové podněty (např. zapálení vonné lampy v místnosti), chuťové podněty, dotykové podněty (různé materiály povrchu i náplně hraček, miska s vodou, fazolemi,...).

Ovšem k těm nejhlubším základům vnímání, které jsme jako lidé prožili úplně všichni, patří vnímání tepla, pohybu, tlaku, změny polohy a vibrací. Tyto podněty vnímá každý plod v břiše své matky. Pozdější vývoj (např. v důsledku postižení), může způsobit, že dítě omezeně vnímá např. zrakové či sluchové podněty. Výše zmíněné - tělesné a vibrační podněty - však vnímáme úplně všichni^[4]. Ke konkrétním aktivitám tohoto okruhu podnětů patří např. koupele, které se snažíme dětem co nejvíce zpříjemnit, houpací sítě, pobyt na sluníčku, masáže...

U všech těchto aktivit je důležité pokusit se z nejrůznějších signálů zachytit, jak je dítě vnímá, zda jsou pro něj příjemné či nepříjemné. Takto se můžeme s dítětem naučit komunikovat, dát mu prostor v určité míře ovlivňovat realitu (např. přestaneme s aktivitou, když dítě dává najevo, že je mu nepříjemná atd.) a pomoci mu tak rozvinout základní orientaci.

Rozvoj školních dovedností

Tato část zahrnuje širokou škálu aktivit. Jak jsme zmínili výše - školní dovednosti jsou ty, které musí dítě zvládnout pro to, aby mohlo nastoupit do školy. Mezi tyto dovednosti patří např. rozlišování barev a tvarů, určité grafomotorické schopnosti (vést linku při psaní tužkou v určitém směru, tvaru, zakřivení, respektovat hranice obrázku při vybarvování,...), základy pojmového a logického uvažování (např. chápání rozdílů: menší - větší, delší - kratší) a další řečové, sluchové a zrakové předpoklady, díky kterým je dítě schopno naučit se číst, psát a počítat.

Běžně se děti těmto dovednostem učí doma, ve školkách, při různých hrách. Odmalička si čmárají, skládají nejrůznější puzzle či jiné skládačky, rodiče s nimi hrají pexeso atd. Touto přirozenou cestou děti většinou získají potřebné dovednosti a přirozeně se jim takto rozvíjí myšlení. Škola je pak dalším stupněm rozvoje, který na tyto dovednosti navazuje.

Pokud však tento vývoj není přirozeně možný (např. proto, že děti nemají omalovánky a pastelky), je potřeba jej co nejdříve začít podněcovat různými aktivitami. Při rozvoji školních (či předškolních) dovedností používáme nejrůznější pracovní sešity a knihy, pracujeme s barevnými vkládačkami, nejrůznějšími skládačkami, hrami atp. S některými dětmi se učíme psát a počítat, (což následně procvičujeme např. při hraní domina nebo Člověče, nezlob se).

Rozvoji školních dovedností se u některých dětí věnujeme dlouhodobě (na každém výjezdu, snažíme se o návaznost). Výuka probíhá vždy jednotlivě, (jedno dítě a jeden dobrovolník; páry se většinou udrží po celou dobu výjezdu). Takto se přirozeně vytvořilo již několik párů (dítě - dobrovolník), kteří spolu pracují dlouhodobě, dobře se znají a na společnou práci se vždy těší.

Rozvojové aktivity při denních programech

Velkou skupinou dětí, se kterými nepracujeme jednotlivě a dlouhodobě jako například při rozvoji školních dovedností, jsou právě děti, se kterými pracujeme střídavě v rámci denních programů. Zaměřujeme se především na přibližné rozpoznání úrovně aktivit, které dítě zvládá a tyto se snažíme dále rozvíjet. Jedná se zejména o procvičování jemné motoriky a zrakového rozlišování, ke kterému využíváme nejrůznější pomůcky (vkládací lahve s různými otvory, tvarové vkládačky, tabule, atd.).

↑ Je nutno dodat, že neznáme přesné lékařské diagnózy dětí, resp. je děti nemají vedeny ve svých záznamech.
↑ Doporučení a další informace, které předáváme při školeních či informačních schůzkách, jsou výsledkem našich zkušeností, úvah, nápadů a také informací z odporných diskusí či literatury.
↑ I přesto, že cílovou skupinu těchto aktivit tvoří především stále ležící klienti s kombinovaným postižením, jsou v podstatě základem jakékoliv rozvojové práce s dětmi. Jde v podstatě o to rozpoznat, které podněty dítě vnímá a kterým rozumí, nabízet mu podněty další (složitější) a odpovídat na jeho reakce. Stejný princip se týká i ostatních dětí, např. pro rozvoj kterýchkoliv dovedností je nutné přijít na to, co už dítě umí, co ho baví a v tom jej podporovat.

Další důležitou skupinou dětí (jedná se spíše o několik jednotlivců), které mohou reagovat na základní smyslové podněty jsou děti silně deprivované a úzkostné. Tyto děti často nestojí o žádný kontakt (jsou extrémně úzkostlivé, mnohdy se i poškozují). Mohou začít reagovat na určité smyslové podněty a skrze pak postupně začít komunikovat i s pečovatelem.
↑ Tento okruh podnětů máme za úkol více vpracovat do naší činnosti při výjezdech. Zatím se nám dařilo věnovat se spíše smyslové stimulaci, v budoucnu bychom se chtěli těmto „hlubší" podnětům věnovat více, např. ve formě bublinkových koupelí atd.