Činnost s prvky dramaterapie

Činnost s prvky dramaterapie

Divadlo je a vždycky bylo určitým vyjádřením se o světě, ve kterém žijeme, i o sobě samých. Děti, které mají jen omezené vyjadřovací prostředky, mohou prostřednictvím divadla svět lépe vnímat a možná i pochopit.


Především je třeba zdůraznit, že ve Vilšanech nechceme zavádět divadlo ve smyslu zájmové aktivity mající za cíl vytvořit divadelní představení, naším cílem vlastně není divadlo jako výsledný tvar, ale divadelní proces - využívat divadelní prostředky a divadelní možnosti k dalším účelům, než jsou ty klasické.

Nejde o divadlo v pravém slova smyslu, základem není vytvořit kvalitní divadelní představení, ale prostřednictvím divadelních prostředků zkvalitnit dětem čas a možná i život trávený v dětském domově. Prostřednictvím divadelních prostředků se mohou klienti učit a do určité míry svým způsobem i léčit. Prostřednictvím divadelních prostředků, prostřednictvím vytváření nových světů a pronikání do jiných postav se mohou učit vyjadřovat o svém vlastním světě, mohou se učit poznávat sami sebe. Učí se vyjadřovat, rozvíjet svou fantazii, učí se komunikovat, a to jak se sebou samým, tak se sebou navzájem.

Divadlo, respektive práce s divadelními prostředky, skýtá spoustu možností. Nejde o to vytvořit divadelní představení v tom základním slova smyslu, jde o to pracovat s divadlem, jakožto vyjadřovacím prostředkem, jakožto silným podnětem k stimulaci a motivaci jedince. Cílem v tomto případě není výsledný divadelní tvar, ale divadelní proces. Oním cílem může být třeba už „jen" vzbuzení zájmu, probuzení z apatie a letargie, či možná pro někoho pouze, ale zde zásadní probuzení zájmu o to, co se děje kolem. Jde o to využít všechny možnosti a schopnosti divadla k vzbuzení zájmu, k rozvoji základních schopností a dovedností klientů. Jde o práci s prvky dramaterapie, ovšem naším cílem není přímo dosahovat prostřednictvím divadelní práce terapeutických účinků, naším cílem je prostřednictvím divadelní práce dosahovat účinků ve smyslu rozvoje, stimulace a motivace. Vzhledem k různorodé klientele se i účinky na jednotlivé klienty budou značně lišit. U někoho bude divadlo jen určitou formou zážitkové terapie, u někoho se může stát výchozí formou pro seberealizaci a vývoj. Jisté ale je, že i když účinky se budou lišit tak, jak se liší jednotliví klienti, pozitivní účinky divadelní práce bude mít na každého.

Divadlo v prostorách děd domu by mohlo být takovým malým světem ve světě - možná tak trochu únik, ale především by to mohl být krásnější svět, který by mohl trochu té krásy přenést i do toho světa skutečného.

Způsob práce

S přihlédnutím ke schopnostem a možnostem jednotlivce bude kladen důraz především na improvizaci, budeme se snažit děti motivovat k práci, dávat podněty k jejich aktivizaci, k jejich vyjadřování a sebevyjádření, stimulovat k vývoji jejich osobnosti a rozvoji jejich schopností.

Improvizace je jedním ze základní prostředků dramaterapie. Je to proto, že improvizace lépe než strukturovaná hra odráží vnitřní stav klienta, jeho konflikty, volné asociace, umožňuje expresi aktuálního stavu a cítění, rozvíjí spontaneitu, je zcela svobodná v experimentování s různými rolemi, podporuje vnitřní vhled do modelových situací a jejich dynamiky, buduje schopnost okamžité reakce a zapojení do spolupráce v societě a v neposlední řadě - má improvizace blíže ke skutečnému životu, nežli jakýkoli strukturovaný tvar. Mezi dalšími prostředky dramaterapie patří mimická a řečová cvičení, dramatická hra, verbální hra a hra v roli, scénář, mýty a příběhy, práce s textem, vyprávění příběhu, líčení, masky, loutková a maňásková hra, pohyb, pantomima, hra s objekty a kresba, simulace a charakterizace.

Hraní rolí dětem umožňuje dostat se do intenzivnějšího kontaktu se sebou samými tím, že jim dovolíme na chvíli opustit sebe sama. Při takovémto hraní ve skutečnosti nikdy samy sebe neopustí, při improvizaci mnohem více projeví sebe sama. Během dramatizace děti zakoušejí svět kolem sebe a stejně tak i vlastní já.

Významnou úlohu tvoří práce s loutkami, maňásky a maskami.

Hra s loutkami, maňásky a hra v maskách, to všechno jsou prostředky projekce aspektů sebe sama na jiný objekt. Veškerá dramatická činnost, včetně počátečních vývojových forem dramatické hry, forem nezápadního rituálního dramatu a divadelní hry je projekce, kdy vlastní já vstupuje do těla, mysli a ducha někoho jiného.

Prostřednictvím loutek děti o sobě řeknou víc, než by uměly říci samy o sobě, řeknou víc, než si mnohdy i uvědomují. Loutky jsou pro děti hračkou, ale i určitou projekcí sebe sama, loutka je pro děti kamarád a v určitém smyslu i vlastní já. Díky loutce dokážou mluvit o sobě, prostřednictvím zástupného předmětu dokážou komunikovat a navázat kontakt s okolím.

Loutka poskytuje dítěti určitý odstup, a ono se pak cítí bezpečněji a může odhalit své niterné zkušenosti, myšlenky. Loutkové divadlo je velmi podobné vyprávění příběhů - dítě vypravuje vlastní příběh pomocí loutek. Většinu dětí není třeba vůbec pobízet, hned vědí, co budou hrát. Někdy se jim prostřednictvím loutek podaří vyřešit problém či konflikt v jejich vnitřním nebo i vnějším světě, vyvážit a vstřebat různé aspekty své osobnosti.

Divadelní práce zahrnuje kromě improvizace systematické napodobování. Děti, které nejsou schopny zapojit se do strukturování příběhu, mohou prostřednictvím divadla - fiktivního světa nacházet a uvědomovat si ten skutečný. Napodobování zvuků či pohybů dětem pomáhá uvědomit si okolní svět a sebe sama v něm.

Divadlo je a vždycky bylo určitým vyjádřením se o světě, ve kterém žijeme, i o sobě samých. Děti, které mají jen omezené vyjadřovací prostředky, mohou prostřednictvím divadla svět lépe vnímat a možná i pochopit.

Co je dramaterapie

Co je vlastně dramaterapie? Dramaterapie je léčebně-výchovná (terapeuticko-formativní) disciplína, v níž převažují aktivity využívající divadelních a dramatických prostředků k dosažení především psychologických cílů.

Dramaterapie pomáhá uchopit a zmírnit sociální a psychologické problémy, mentální onemocnění i postižení a stává se nástrojem zjednodušeného symbolického vyjadřování, díky němuž poznává jedinec sám sebe, a to prostřednictvím tvořivosti zahrnující verbální i nonverbální složku komunikace.

Účinky a cíle dramaterapie

-         Dosažení symptomatické úlevy

-         Zmírnění důsledků psychických poruch i sociálních problémů

-         Personálně sociální růst a integrace osobnosti

-         Rozvíjí estetické vnímání

-         Podněcuje a zkvalitňuje personálně sociální růst jedince

-         Redukce tenze

-         Rozvoj empatie, fantazie a kreativity

-         Odblokování komunikačního kanálu

-         Integrace osobnosti

-         Rozvíjení sebedůvěry

-         Vytváření pocitu zodpovědnosti

-         Úpravu reálné aspirace

-         Zvyšování sociální interakce a interpersonální inteligence

-         Získávání schopností uvolnit se

-         Zvládnutí kontroly svých emocí

-         Změna nekonstruktivního chování

-         Rozšíření repertoáru rolí pro život

-         Získání schopnosti spontánního chování

-         Rozvoj představivosti a koncentrace

-         Posílení sebedůvěry, sebeúcty a zvyšování interpersonální inteligence

-         Získání schopnosti poznat a přijmout svoje omezení a možnosti

 

text vypracovaly a činnost připravují sestry Drahomíra a Regina Brokovy