hřiby a deště

hřiby a deště


Hřiby, listí a podzimní deště

Svítilo slunce, Ševčíková si to line po silnici na kole. Ty barvy, ty barvy - říká si, když pod tíhou dojmů sjíždí ze svahu, protože jámy na cestě nevidí.)) Takové jsou buky tady na Zakarpatí. Mají tři stadia barev - lehce žluté, žluté až červené a pomalu stárnou do hněda. Asi jako fáze života - dětství, mladost a penze.)) Ale dost filozofie.

Přicházejí deště a krátí se den. V domově ve Vilšanech se nám pomalu krátí dny, kdy můžeme ještě s dětma ven. Zatím se ještě daří vyjet s vozíky do kaluží, poválet se v listí, ale brzy i to nám skončí. Během září jsme oslavili svátek našeho kostela, který stojí na dvoře domova. Přijela grupa knězů, kteří si udělali oltář venku, protože kostel se nám v té době ještě maloval. Sloužili, světili, pak se veselili. Pro děti i personál svátek jak vyšitý.

Během října k nám zavítala učitelka hudby ze Švýcar, aby společně s naší Vitalinou dovedly k dokonalosti naše hudební jam sejšny s našimi dětmi. Bylo to inspirativní, koukat třeba na našeho Jožka z nového korpusu, který pod tíhou rytmu bubnu, na jaký hrál, upadl v jemný trans - ve kterém se smál a zcela koncentrovaně spolupracoval s celou hudební skupinou. Celkově se ukazuje, že ta muzika vážně dělá divy. Řeknete, no jo, vždyť to se ví. Ale já to tak na živo v domově nikdy neviděla.) Jožka, divoch, problematický na palatě, nás obejme, s dětma v kolektivu má mnohem menší problémy než dříve. Zkrátka, je to fajn.

Mimo to se nám ještě na konci října povedlo uspořádat společnou akci s Ivanem Havrylem, učitelem z nehrovecké školy, který se silně angažuje v konání akcí s různými skupinami dětí, v doplnění se skupinou dobrovolníků Přeshranice. Společně jsme jeli na jezero, pojedli na ohni udělané jídlo a pak v klubu zahráli hry. To důležité na téhle akci ani tak nebylo, že se děti na chvíli dostaly mimo domov, ale to, že akci s p. Havrylem dělali také jeho studenti a jejich kontakt s našimi dětmi je to zásadní a posouvající, kvůli čemu mám tyhle akce ráda.

No a taky rostou hřiby. Tunami je místní nosí z lesa.) Bůh ví, jestli z toho bude zima tvrdá, nebo jaká, mám pocit že hřibo-pranostiky se rok co rok mění, ale ono je to jedno. Dřevo je potřeba vždycky a saně máme.)