"Už je to tady" - podzimní výjezd 2018

---

Nevím, každopádně bylo mnoho jiných starostí, práce, až letos na podzim se mi to podařilo. Nahlásila jsem se jako dobrovolník u organizace Bodaj a vyrazila vstříc Ukrajině na 10 dní.

Takže, abych vám v tom nedělala zmatky. Naložili jsme sebe, jednorázové pleny, nějaké masti, zdravotní materiál a jídlo. Cestou jsme ještě nabrali další dobrovolnice a asi za 13 hodin jsme dorazili na Ukrajinu, do vesnice Vilšany, do dětského domova s cca 180 postiženými dětmi. Přivítala nás fyzioterapeutka Kača, která zde již žije, pracuje a především všechny děti miluje. Je to moc statečná, chytrá a rázná žena, která se takto výjimečně rozhodla naplnit svůj život. Je zaměstnaná organizací Bodaj, která její práci financuje. Myslím, že právě teď se hledají peníze na další období, aby zde dál mohla děti rehabilitovat, dělat jim ,,mámu" a nějak tu žít. Jestli vám tato pomoc dává smysl a máte nadbytek, prosím pomozte. (Bodaj, o. s., projekt ,,STAVAJ" - pomozte nám děti s postižením ,,postavit na nohy", aneb rehabilitace s Kačou opět ve Vilšanech, č. účtu: 3806046001/5500, var. sym. 1111 )

Když jsme po příjezdu šli navštívit tzv. palaty, větší místnosti, kde bývá okolo 15 dětí, musela jsem se před sebou zastydět. Myslela jsem si, že jsem statečná zdravotní sestra, ale byla jsem ze zdejších podmínek v koncích. Večer nám Kača ukázala fotky a záznamy dětí, vyprávěla nám o nich. Většinu dětí nikdo nenavštěvuje, nikdo o ně nestojí. Každé dítě je jiné. Kača nás poučila, co vše kdo zvládne, co mu dělá radost, jak se s ním dorozumíme a co by pro něho bylo dobré. Vytvořili jsme plán na každý den a výběr dětí, kterým právě daná aktivita chybí a mohly by si ji hezky užít.

Schopnější chodící děti jsme vzali na vycházku. Jsou zvyklé chodit pouze po rovném povrchu a v určitém prostoru. Takže je vše udivuje, nad vším se neskutečně radují, stále zdržují, nebo máte pocit, že podpíráte kamaráda po pěti pivech. Někteří rádi zpívají, hodně nahlas, stále dokola, a hudební nástroj, který si oblíbí, musí být z velmi odolného materiálu. Ale ta radost a krásná ukrajinština, to bych vám přála zažít. Pouštěli jsme s nimi draka a nadšení bylo, i když létal pouze metr nad zemí. Tančili jsme s nimi různými způsoby, také jsme děti koupali, mazali, s ležícími cvičili, pokoušeli se o bazální stimulaci, přebalovali, hladili, objímali, dívali se do očí a snažili se vyčíst, kolik lásky nedostaly a jestli má cenu ji dát jen na tak malou chvíli?

Přesto bych řekla: Pokud máte navíc trochu lásky a času, neváhejte....!

Loučím se s Vámi oblíbenou ukrajinskou větou, kterou jsem si zamilovala : ,,Buď dóbry, buď láska"!

Kaplanová Petra