Ira v Ostravě aneb praktické Veni, Vidi, Vici

Ira v Ostravě aneb praktické Veni, Vidi, Vici


 

Ira v Ostravě aneb praktické Veni, Vidi, Vici

Iryna Ruščak je mladou zdravotní sestrou, která začala po mateřské dovolené pracovat v dětském domově ve Vilšanech na pozici zdravotní sestry pro léčebnou rehabilitaci. Na daném místě již původně v domově pracovala, ale doba její praxe nepřesáhla 1 rok. V době, kdy v domově působila, byly mnohé skupiny dětí věkově mladší a také struktura péče se v mnohých parametrech odlišovala. To byl jeden z důvodů, proč se organizace Bodaj,z.s. rozhodla zdravotní sestru vyslat na praxi do České republiky, a to konkrétně do Ostravy. Školení probíhalo v době od 10.6. do 17.6. a útočištěm se stala Speciální škola v Ostravě-Vítkovicích, jejíž ředitelka Irena Savková sama navštívila dětský domov ve Vilšanech v roce 2013. Cílem praxe bylo vyzkoušet rehabilitaci u lidí s kombinovaným postižením ve školním věku, protože spektrum činností, které nabízí tato rehabilitace, je široké. Nezahrnuje jen individuální fyzioterapii, ale také techniky jako bazální stimulace, stimulace v multismyslové místnosti, muzikoterapie a komunikační techniky. Všechny tyto postupy a techniky byly náplní praxe. Ira se učila, jak pracovat s obrázkovou komunikací u této cílové skupiny - jak stavět režim dne s porozuměním, jak se domluvit a naplnit porozumění s klientem, který sám nemluví. Příkladem takové práce byl také pobyt v autistické třídě, kde je základ podobné komunikace zcela prioritní. Bylo možné si také vyzkoušet postupy muzikoterapie za pomocí bubnů. Sama ředitelka školy se touto technikou dlouhodobě zabývá - práce s tělem a rytmem, spolupráce a kooperace ve skupině, která hraje. Právě pohyb v spojení s muzikou přináší mnoho pozitivních podnětů a umožňuje realizovat se jiným způsobem i beze slov. Součástí dne byly také činnosti každodenního života, jako sebeobsluha, sebesycení a podobně. Mnohé návyky je nutné neustále upevňovat a opakovat a také ve škole jsou tyto činnosti na každodenním pořádku. Byly jsme také jejich součástí a učili se, jak správně krmit žáky s těžkým postižením, jak je před jídlem stimulovat a správně polohovat. Na konci našeho pobytu jsme navštívili ještě jedno zařízení, Jedličkův ústav v Praze, který se také specializuje na práci s lidmi s kombinovaným postižením. Úroveň tohoto zařízení je samozřejmě zcela odlišná od toho ve Vilšanech, ale nabídla mnoho inspirace nejen pro fyzioterapii, ale také pro ergoterapii. Celkový pobyt byl sice krátký, ale v mnohém přínosný a inspirativní, zejména proto, že mnohé postupy v rehabilitaci a péči o lidi s kombinovaným postižením nejsou dosud na Ukrajině upevněny, i když probíhají procesy, které se o jejich zavedení snaží. Tímto jsou podobné praxe stále nezbytné, protože bez těchto informačních a praktických věcí není zcela možné upevňovat praxi na místě ve Vilšanech.